Den válečných veteránů (8.11.)

Navazujíce na tradici polních mší na paměť padlých vojáků z první světové války, které se každoročně od skončení války (až dokud je nezrušil komunistický režim) konaly na vojenském hřbitově Olomouc-Černovír, dovolujeme si Vás pozvat na čtvrtý ročník obnovené pietní vzpomínky na padlé vojáky, která se koná v sobotu před Dnem válečných veteránů, tedy 8.11.2014 v Olomouci.

Program

13:30Klášterní hradiskoVýklad o historii vojenské nemocnice v Olomouci v letech první světové války (Jaroslav Hudský)
14:30Vojenský hřbitov ČernovírPietní akt - bohoslužba kaplana Armády ČR (Roman Lukáš), prohlídka hřbitova s výkladem (Jaroslav Hudský), čestná salva (vojáci v dobových uniformách)

Mapa



V roce 2014 jsme si připoměli sto let od vypuknutí první světové války, která byla největším konfliktem, jaký svět do té doby poznal, a zasáhla zásadním způsobem do jeho uspořádání. Kromě toho, že jejím přímým důsledkem byl rozpad Habsburské monarchie a vznik samostatné Československé republiky, zasáhla mnohdy tragicky do života milionů lidí na území Českých zemí. Válka byla mnohem delší a krvavější, než kdokoliv očekával, a hned od prvních týdnů jejího trvání vytvářely transporty destitisíců raněných a nemocných z bojiště do zázemí obrovský nápor na síť vojenských nemocnic, která nebyla na takový příliv pacientů připravena. Jednou z největších vojenských nemocnic na území Moravy byla nemocnice v Olomouci, jejíž hlavní budova - Klášterní Hradisko - slouží svému účelu jakožto vojenská nemocnice dodnes. Během války jí prošly statisíce raněných a nemocných a k jejich umístění byly využívány nejen budovy nemocnice a kasáren, ale i školy, kláštery, sokolovna a v neposlední řadě speciálně postavený barákový tábor za městem. Právě před budovou Klášterního Hradiska si proto poslechneme výklad místního badatele a autora knihy o vojenských nemocnicích v Olomouci během první světové války Jaroslava Hudského, který nás seznámí s podrobnostmi.


Nejvýraznější připomínkou první světové války v Olomouci je dnes vojenský hřbitov Černovír, největší vojenský hřbitov z první světové války na Moravě, na němž je pohřbeno zhruba 3 000 vojáků, kteří zemřeli v olomouckých nemocnicích v letech 1914-1920. Tento hřbitov se po letech chátrání dočkal v nedávných letech jakési polovičaté rekonstrukce ze strany města, která nicméně již byla oficiálně ukončena, aniž by byl například označen byť jediný válečný hrob. (Dění okolo hřbitova dlouhodobě sledujeme na tomto webu.)


Již od skončení první světové války se na vojenském hřbitově v Černovíře každoročně 11.11. konala polní mše na počest všech padlých vojáků. Tuto tradici přerušil až komunistický režim a v roce 2011 na ni navázalo sdružení Signum belli 1914, které od té doby každoročně pořádá na hřbitově vzpomínkovou akci za účasti kaplana Armády ČR, spojenou s jeho prohlídkou a výkladem. Kromě toho budou tentokrát přítomni i vojáci v dobových uniformách, kteří předvedou čestnou salvu a podělí se s návštěvníky o informace o výstroji a výzbroji, se kterou naši předkové před sto lety odcházeli vstříc nejistému osudu na bojiště.



Den 11.11. je celosvětově dnem, kdy se připomínají oběti válek a vzdává hold veteránům bojů (u nás pod názvem Den válečných veteránů). Datum souvisí s první světovou válkou, neboť právě 11.11.1918 vstoupilo v platnost příměří, kterým více než čtyřletý konflikt o rozsahu, jakého svět do té doby nepoznal, konečně utichl. Vyžádal si život více než 10 milionů mužů a nespočet jich připravil o zdraví. U nás není příliš známo, že první světová válka - od jejíhož vypuknutí uplynulo právě letos v létě 100 let - byla pro obyvatele Českých zemí vůbec nejvýznamnějším konfliktem v historii. Bylo do ní z tohoto území mobilizováno asi 1,5 milionu mužů, z nichž okolo 250 000 přišlo o život. V poválečném Československu zůstalo 210 000 válečných invalidů. V neposlední řadě její výsledek přímo vedl ke vzniku samostatného Československa, ale i k nástupu bolševismu v Rusku a nacismu v Německu, které udávaly tón prakticky celému zbytku 20. století a rozhodujícím způsobem ovlivnily i naše dějiny.


© 2012 Signum belli Úvodní strana | Signum belli 1914