Císař Karel I. na hřbitově v Černovíře
Do prastarého biskupského města Olomouce přibyl dne 16. prosince 1917 císař Karel I., aby se zde zúčastnil vysvěcení posádkového kostela Panny Marie Sněžné a hřbitova reků v Černovíře.
Bylo již 3/4 na 12, když mocnář opustil residenci arcibiskupa a jel k vojenskému hřbitovu v Černovíře. I na této cestě tvořilo špalír vojsko, školáci, spolky a množství obecenstva. Před vchodem do hřbitova očekávali panovníka apoštolský polní vikář a vojenský velitel krakovský. Uprostřed četných rovů, jejichž kříže byly vyzdobeny chvojím, měl polní maršálek šl. Brandner k císaři tento proslov:
Vaše císařské a královské Apoštolské Veličenstvo! Církevní slavnost, kterou Vaše Veličenstvo ráčilo svojí přítomností vyznamenati, jest věnována božímu poli, v němž jsou uloženy pozůstatky více než 2 000 statečných vojínů rakousko-uherských a věrně spojených německých a tureckých armád a nepřátelských vojsk, kteří ve zdech města Olomouce podlehli zraněním, v boji za vlast utrpěným, anebo zemřeli na nemoce, získané válečnými útrapami. Ve smyslu rozkazu Vašeho Veličenstva, Nejvyššího protektora péče o hroby válečníků, byli porůznu ležící mrtví bojovníci na bojištích západohaličských a i vojenské rovy v městech a vesnicích spojeni v 378 válečných hřbitovech a tyto hřbitovy byly umělecky vybudovány a uzdobeny. Hláse co nejponíženěji dokončení tohoto díla, prosím Vaše císařské a královské Apoštolské Veličenstvo, aby ráčilo co nejmilostivěji dáti rozkaz k zahájení světící slavnosti.
Odpověď Jeho Veličenstva zněla:
Bolestivě dojat a s hlubokým smutkem vzpomínám reků Mé armády a loďstva a i statečných bojovníků Mých věrných spojenců, kteří s nadšeným konáním povinností v boji za vlast položili život ještě dříve, než spatřili přicházející den míru. Bolestně také vzpomínám padlých nepřátel. Rovy těchto hrdinů, kteří zpečetili přísahu svou krví, jsou vznešeným a svatým odkazem této vážné a veliké doby, odkazem jehož trvalé uchování jest svatou povinností vděčné vlasti, která stejným způsobem jest uložena nynějšímu pokolení, jako příštím pokolením. Jest Mým přáním, aby rovy všech ve válce padlých a zemřelých vojínů - přátel i nepřátel - na věčně čestnou jejich památku a na útěchu jejich příslušníků, kteří ztratili své nejdražší, byly důstojně vybudovány a trvale udrženy. Ušlechtilé smýšlení Mých národů osvědčené v bolestech a radostech neodepře prostředků tomuto velikému dílu lásky a vděčnosti. Rád tudíž slyším podáné Mně hlášení o pokroku těchto pietnách prací na věčně památných bojištích západohaličských a v Mé věrné korunní zemi Moravě a rozkazuji, aby byla zahájena dnešní zasvěcovací slavnost, k níž Mne táhne Mé srdce.
S pohnutím vyslechli přítomní skvostnou odpověď císaře. Nato vysvětil apoštolský polní vikář hřbitovní kapli, polní imám mohamedánský polní pomník. Na olomouckém polním hřbitově odpočívají Rakušané, Uhři, Němci, Turci a Rusové ve věčném míru.
Po tomto aktu piety jel císař k nádraží. K audienci na rozloučenou dostavili se kardinál kníže arcibiskup, náčelníci vojenských a občanských úřadů. O čtvrt na 1. hodinu opustil dvorní vlak za zvuků národní hymny a za pozdravů obecenstva nádraží.
Našinec, 18.12. 1917, Digitální knihovna novin, Vědecká knihovna Olomouc
