Na válečných hrobech z let 1914 - 1919 v Olomouci - Černovíře byly v podstatě vztyčeny tři typy náhrobků. Na hrobech katolíků a evangelíků to byly litinové latinské náhrobní kříže na betonovém soklu. Kříže měly liliovité zakončení, jež na dřevěných křížích původně představovalo pučící dřevo jakožto symbol nového života a tudíž i zmrtvýchvstání. Každý kříž byl opatřen oválnou litinovou tabulkou, která nesla jméno, hodnost a datum úmrtí zemřelého. Povrch křížů byl lakován černou barvou, pouze vystouplé okraje křížů, okraje tabulek a písmo na nich byly bílé (resp. stříbrné).
Stejnou povrchovou úpravu, sokly, tabulky i liliovité zakončení měly kříže vztyčené na hrobech vojáků pravoslavného vyznání. V jejich případě však šlo o dvouramenné (patriarchální) kříže s delším dolním břevnem. Symbolem konzervativní ruské pravoslavné církve je ovšem kříž se třemi břevny - osmikonečný, přičemž mezera mezi druhým - nejdelším a třetím - nejkratším (šikmým) břevnem je daleko větší než mezera mezi dvěma horními břevny. Tento kříž je jako symbol pravoslavné církve chápán také v našem prostředí. Zatímco horní břevno symbolizuje tabulku umístěnou nad Kristovou hlavou při ukřižování, která nesla písmena INRI (zkratka latinského nápisu "Ježíš Nazaretský, král židovský"), šikmé dolní břevno má být při ukřižování podložkou pod Kristovýma nohama. Pokud byly na hrobech pravoslavných vojáků vztyčeny kříže dvouramenné (patriarchální), vyplývalo to zřejmě z nedostatečných vědomostí Rakušanů ohledně pravoslavné symboliky a také z jejich nezájmu - vždyť šlo převážně o hroby nepřátel, Rusů a Srbů. (Dvouramenné kříže uctívají řečtí katolíci a také některé národní pravoslavné církve - např. rumunská). Při východní hranici pravoslavného pohřebiště byl podle plánu hřbitova z roku 1928 i vzpomínek pamětníků vztyčen velký centrální dřevěný kříž na kamenném soklu. Na plánu černovírského hřbitova z roku 1928 je tento kříž zakreslen dokonce jako dvoubřevnový s dolním šikmým břevnem.
Tyto dva typy křížů - latinský a patriarchální v různém provedení (litina, dřevo, beton, kámen), byly typickými, sériově vyráběnými náhrobky osazovanými Oddělením válečných hrobů c. a k. Vojenského velitelství v Krakově na západohaličských válečných pohřebištích.
Naproti tomu kamenné náhrobní stély, opatřené původně také litinovými destičkami s nápisy, označující hroby 65 vojáků muslimského vyznání (skupina F-M) jsou stejně jako muslimský pavilon v okruhu krakovského oddělení válečných hrobů zcela unikátní. Do dnešních dnů se jich, na rozdíl od zničených a rozkradených litinových křížů, dochovalo 49.
Má-li být výčet monumentů na černovírském hřbitově úplný, je třeba se zmínit ještě o centrálním kříži, který byl původně vztyčen ve středu skupiny hrobů G. Poprvé je zachycen na plánu z roku 1928, přičemž náhrobky v této skupině jsou k němu obráceny vždy čelní stranou. Tento kříž, jehož podobu zachycují ještě fotografie hřbitova z roku 1970, mohl být ovšem mnohem starší, neboť ve skupině G se nacházely hroby ještě před 1. světovou válkou. Kříž, patrně z leštěné černé žuly, byl osazen na vysokém betonovém soklu a byl obklopen pyramidou z lomového kamene. Dnes zde nalezneme pouze sokl a pyramidu, kříž zmizel.
© 2012 Signum belli